Společně jsme to zvládli….

Distanční výuka

   Již potřetí nám z důvodů vládních opatření byla uzavřena škola a museli jsme přejít na distanční způsob vzdělávání. Zaměřili jsme se na důležité předměty a všemi možnými způsoby jsme se snažili předat dětem co nejvíce znalostí. Vyučovali jsme on-line a v některých třídách i synchronně. Komunikovali jsme se žáky přes různé komunikační kanály, posílali jsme výuková videa, učivo jsme předávali v určené dny ve výdejním místě ve škole, rozváželi jsme materiál některým žákům přímo domů nebo posílali poštou. Probíhalo i mnoho individuálních konzultací. Školní družina poskytla návrhy činností pro dobrovolníky a děti s chutí vyráběly velikonoční dekorace. Paní učitelka Emílie Zborníková připravila pro žáky i velikonoční stezku za pokladem.

   Bohužel i naše škola má žáky, kteří nejeví o výuku příliš zájem v běžném chodu školy a při distanční výuce byl tento problém i přes všechnu snahu školy také znatelný. Jde o jednotlivce a je nám líto, že oni ani jejich rodiny nepovažují vzdělání za důležité.

   Vnímáme, že tento způsob přináší těžkosti pro všechny strany. Pro nás učitele to znamená tříštění příprav na hodinu podle způsobu zvolené komunikace s jednotlivými žáky. Pro rodiče je tento způsob náročný zejména na nervovou soustavu  a pro žáky je to velká zkouška jejich pevné vůle a snahy.

   Ráda bych touto cestou poděkovala všem rodičům a žákům, kteří vynaložili maximum snahy a během distanční výuky pracovali. Je to skvělý pocit, když nám všem jde o společný zájem – udržet děti v pracovním tempu v době, kdy je omezeno téměř vše. Děkuji pedagogickému sboru za výborně odvedenou práci. Stále slýchám, jak je těžké pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami zvládnout distanční výuku. Troufám si tvrdit, že jsme světlou výjimkou, protože to, co jsme zvládli spolu s rodiči a dětmi, je velký kus práce.    Nezbývá než doufat, že i přesto, že jsme se všichni ve svých možnostech posunuli mnohem dál, bude tato distanční výuka naší poslední.

Mgr. Simona Žáková

ředitelka školy